Někdy se prostě necítíme dobře – hlava bolí, spánek nestojí za nic, únava se vleče celé dny. Lékař nic nenajde, ale my víme, že „něco“ není v pořádku. Možná to znáte. A možná to má co do činění s prostředím, ve kterém trávíme většinu času – konkrétně s takzvanými patogenními zónami.
Co vlastně jsou patogenní zóny
Patogenní zóna je místo, které má na lidské tělo a psychiku dlouhodobě nepříznivý vliv. Může jít o prostor, kde působí určité energetické nebo elektromagnetické vlivy, které organismus zatěžují – a to i přesto, že je běžně nevnímáme.
Tělo na tyto vlivy reaguje velmi citlivě. Nervová soustava registruje i nepatrné změny v okolí – a pokud jsou dlouhodobé, mohou vyvolávat napětí, stres nebo pocit neklidu.
V každodenním životě na nás působí celá řada patogenních zón a vlivů, z nichž mnohé si – často nevědomky – vytváříme sami doma nebo na pracovišti.
V našich domácnostech běžně najdeme televizi, počítač, mobilní telefon, Wi-Fi router, mikrovlnnou troubu…
Zvenčí na nás mohou působit i projíždějící tramvaje a vlaky, stožáry vysokého napětí nebo televizní vysílače.
Domnívám se, že na některé z těchto vlivů se naše tělo dokáže do jisté míry přizpůsobit. Každý z nás má jinou citlivost – to, co jednomu nevadí, může jiného výrazně ovlivňovat. Proto nechci tento vliv zlehčovat.
Například elektrická zásuvka umístěná hned u postele nebo kabel vedený podél čela postele mohou při dlouhodobém působení negativně ovlivnit kvalitu spánku i celkovou regeneraci.
A co se týče televize v ložnici, to je kapitola sama o sobě. Mnoho lidí u ní usíná, protože si na její přítomnost zvykli, ale z pohledu zdraví to není vůbec šťastné řešení.
Televize totiž nevysílá jen elektromagnetické záření, ale i modré světlo, které narušuje přirozený spánkový rytmus. Navíc, když u zapnuté televize usínáme, podvědomě přijímáme obsah, který běží na obrazovce – a ten může časem ovlivnit i naše myšlení, náladu nebo kvalitu odpočinku.
Závěrem lze říct, že drobné úpravy prostředí – jako je přesunutí elektroniky dál od postele, vypnutí Wi-Fi přes noc nebo odstranění televize z ložnice – mohou mít překvapivě pozitivní dopad na naši pohodu, spánek i energii během dne.
Jak poznáme, že nám místo „nesedí“
Často to cítíme podvědomě. Někde se nám sedí dobře, jinde nás „táhne“ pryč. Může jít o únavu, neklid, napětí ve svalech nebo prostě o ten zvláštní pocit, že tam nechceme být.
Naše tělo se takto chrání – podobně jako se vyhýbáme místům, kde je hluk nebo nepříjemný zápach. Když ale v takovém prostředí trávíme delší dobu, nervová soustava je neustále pod tlakem. Tělo pak nedokáže správně regenerovat a únava se hromadí.
Hluk jako příklad:
Hlasitá hudba je ideální ukázka toho, jak prostředí ovlivňuje naše tělo. Silný hluk, blikající světla a rytmus hudby spouštějící stresovou reakci – tělo vyplaví hormony, které vás nabijí energií. Tančíme, uvolníme se, vybíjíme přebytečné napětí.
Ale když takové prostředí trvá delší dobu, mozek přechází do přetížení. Nedokáže se soustředit, jsme podráždění, unavení, a přesto „přebuzení“. Někdo to zvládá jako formu odreagování, jiný z toho odchází úplně vyčerpaný.
Ne všechno působení je škodlivé
Není to černobílé – slabé nebo krátkodobé působení určitých energií může být dokonce prospěšné. Například v medicíně se běžně využívají různé druhy záření – rentgen, ultrazvuk nebo magnetoterapie. V malých dávkách tělu pomáhají, ale ve větší míře už škodí.
Podobně to funguje i v běžném prostředí: rozhoduje síla, délka a typ působení. Tělo dokáže snést ledacos – jen potřebuje prostor na regeneraci.
Spánek: nejcitlivější čas pro tělo
Postel je místo, kde trávíme nejvíc času bez pohybu. Právě během spánku tělo obnovuje energii, opravuje buňky a mozek zpracovává zážitky z dne. Pokud se ale lůžko nachází v patogenní zóně, regenerace je narušená.
Výsledek? Ráno se probouzíme unaveni, máme těžkou hlavu, jsme podráždění nebo nevyspalí, i když jsme spali dlouho. Stačí někdy přesunout postel o pár desítek centimetrů – a kvalita spánku se může výrazně zlepšit.
Informační přetížení: stres moderní doby
Dnešní člověk je zahlcený informacemi. Obrazovky, hluk, reklamy, neustálé notifikace – mozek běží naplno i v době, kdy by měl odpočívat. V takovém stavu se tělo hůř regeneruje, i když spíme.
Zajímavé ale je, že právě tento trvalý stres někdy „přebíjí“ vliv patogenních zón – mozek prostě nestíhá reagovat na všechno. Dlouhodobě to ale není řešení, protože přetížený organismus se vyčerpá jinak.
Dům jako útočiště i zdroj nerovnováhy
Domov by měl být místem klidu, kde čerpáme sílu. Jenže dnešní domy jsou doslova propletené elektrickými kabely, signály a materiály, které mění přirozené energetické prostředí.
Naši předkové přitom stavěli s citem – sledovali terén, směr větru, vodu, světlo i chování zvířat. Dnes se spoléháme na technické výpočty, ale zapomínáme na intuici a soulad s místem. Přitom právě to může rozhodovat o tom, jestli se doma cítíme dobře.
Závěr: poslouchejte své tělo
Patogenní zóny nejsou jen esoterická záhada – jde o to, jak naše tělo reaguje na prostředí, ve kterém žijeme. Někde nám je dobře, jinde ne. To není náhoda.
Pokud se vám dlouhodobě špatně spí, často jste bez energie nebo vás bolí hlava jen „na určitém místě“, zkuste vnímat prostor kolem sebe. Někdy stačí malá změna – přesun postele, přeuspořádání nábytku, omezení techniky v ložnici – a rozdíl pocítíte během pár dní.
Tělo je ten nejcitlivější detektor, jaký máme. Stačí mu naslouchat.
